Můj příběh

Dnes bydlím se svým manželem, dvouletým akčňákem a psem v bývalé výměníkové stanici, kterou jsem přebudovala na úžasný prostor k bydlení. Učím výtvarné umění, sama tvořím a hlavně navrhuji interiéry. Pomohla jsem spoustě klientů s láskou vytvořit ten jejich autentický prostor, který je spjat s jejich duší. A to mi přináší neskutečnou radost.

S velkým potěšením svým klientům předávám rozšířený vhled na prostor ve kterém žijí, inspiruji je, učím je novým věcem, pohledům, vnímání a i většímu sebepoznání, které přichází s celým procesem tvorby návrhu. Seznamuji je s trendy, lety ověřenou klasikou atd.

Občas vzpomínám na dobu z mládí, kdy jsem toužila po bydlení a prostoru podle mých představ. A tak jsem se zkoušela alespoň seberealizovat tehdy ještě v bytě mých rodičů. Začala jsem novou výmalbou, pak jsem si udělala vlastní mozaikovou podlahu a vše pokračovalo návrhem kuchyně a koupelny. Ovšem k dokonalému výsledku chyběl širší koncept a spousta znalostí.
Musím přiznat, že můj sen o staré fabrice či podobném industriálním typu bydlení, byl umocněn nezapomenutelným schodištěm a okny z filmu Duch. Věřím, že mnozí sledovali hlavně okouzlujícího Patrika Swayzeho a Demi Moore. Já hltala především famózní prostor, do kterého se nastěhovali.

Když mi bylo 12 let, dostala jsem od svého tatínka, stavebního inženýra, příležitost vydělat si korunu za každou očištěnou cihlu ze zbouraného starého domu. Jednak jsem si vydělala pár peněz ke kapesnému. A hlavně se mi začala líbit myšlenka recyklace, hodnota pravých materiálů a jedinečnosti každé cihly, která se mi dostávala čím dál víc pod kůži. Od svých 6-ti let jsem věděla, že chci ve svém životě tvořit a být kreativní, akorát jsem ještě přesně nevěděla, kterým směrem to bude to pravé.
Takže jsem nejprve vystudovala umění, ale neustále mě pronásledovala potřeba to propojení s prostorem, ve kterém žiji. Tenkrát mě trápilo, že jsem si nezvolila studium architektury. Cítila jsem, že mám sice dobré nápady, ale nedostatek ucelených znalostí pro perfektní, profesionálně navržený interiér. Samostatný interiérový design se tu tehdy nestudoval. A tam nastal můj zlom.
V roce 2001 jsem odjela do Anglie. 

WOW, teprve tady jsem měla možnost plnými doušky vstřebávat různé pojetí kultur, stylu bydlení a hlavně zjistit, že nemusím být architekt na to, abych navrhovala skvělé interiéry. Takže nejen, že jsem dělala asistentku světoznámé sochařce Helaine a jejímu manželovi spisovateli Yoricku Blumenfeld, učila se kamenosochařství, ale zároveň mi město Cambridge dávalo možnost vybrat si z mnoha studijních kurzů.
V roce 2003 jsem tam začala studovat kurz interiérového designu na Manor community college. V roce 2004 jsem odjela na rok do USA jako lektorka výtvarného umění pro dětský kemp. Při následném cestování po spojených státech jsem vše vstřebávala včetně stylu bydlení. Po návratu do ČR jsem své zkušenosti začala uplatňovat pro rodinu a kamarády. Znovu mě zde dostihlo to, co v cizině není problém. Bez řádného studia tě architekti neberou jako parťáka.

Proto jsem v roce 2007 nechala práci kulturní referentky výstavní síně a začala studovat VŠ-vizuální kulturu a školu interiérového designu v Praze (kterých tady bylo tehdy ještě jako šafránu), abych co nejvíce prohloubila své znalosti.

Od té doby je to již 9let, co se navrhování interiérů věnuji naplno v praxi. S láskou jsem začala s tím svým vysněným výměníkem a pokračovala navrhováním jedinečných interiérů pro mé klienty.